Harry Potter a Poslední z rodu - 37. Prokletí minulosti

Kapitola třicátá sedmá
PROKLETÍ MINULOSTI

Hermiona s Ronem se vytratili po obědě projít ven, jelikož po dlouhé době trochu vysvitlo sluníčko a na příšerný mráz nedbali. Harry jim dal stejně jasně najevo, že o společnost nestojí. Ani jeden z něj však nevytáhl, co se mu stalo.
Harry stále nepřítomně dřepěl u stolu ve Velké síni a doléval si pomerančový džus. Úspěšně sice předstíral, že zmijozelský stůl neexistuje, ale nemohl si už ráno nevšimnout, že Angela u něj chyběla. A doteď ještě nebyla na obědě. Vlastně ani nevěděl, na co ještě čeká. Jako by mu dělalo dobře, mučit své rozdrásané srdce.
Malfoy naproti u zmijozelských nenápadně pokukoval k nebelvírským. Přesněji řečeno upíral pohled do Dariiných zad. Jinak netrpělivě poklepával prsty do stolu a vypadal, že na někoho čeká.
Ginny byla s vyzvídáním u Darie stejně úspěšná, jako Hermiona u Harryho. Tedy se nedozvěděla nic. Po chvíli, kdy se snažila zapříst hovor se zachmuřeným Harrym to vzdala a následovala s Deanem bratrova příkladu zimní procházky.
Do Velké síně nakonec přece jen vešla ta, kterou Draco očekával. Pobledlá Angela v černém svetru a džínové sukni, zamířila k Malfoyovi a unaveně dosedla na židli hned vedle něj.
Harry na sobě ucítil její pohled, uzavřel se, kdyby ji náhodou napadlo s ním mluvit v duchu a v ruce pevně sevřel vysokou sklenici, přičemž upřeně hypnotizoval nějaký starý škrábanec na stole. Přece jen však koutkem oka viděl, co se děje u zmijozelského stolu.
Angela měla červené a napuchlé oči, které se marně snažila zakrýt make-upem a na jeden zátah vyprázdnila sklenici jablečného moštu.
Malfoy se k ní nahnul a něco zamumlal, ale ona se na něj ani nepodívala. Malfoy znovu něco řekl. Dlouhou chvíli tam jen mlčky seděli, pak Angela něco řekla se sklopeným pohledem a skryla obličej do dlaní. Malfoy ji mlčky pohladil po ruce a ona k němu vzhlédla. Něco zamumlala a Draco ji pomalu vzal do náruče, kde se mu schoulila.
V Harrym v tu chvíli vzkypěla krev a jeho sebeovládání vzalo za své. To mu snad dělá naschvál! To si teď bude hrát na ublíženou chudinku, nebo co?!
Třískl se sklenicí o stůl tak, až vystříkla většina jejího obsahu ven a od stolu se odsunul tak prudce, že se jeho židle s rachotem převrátila. Většina nebelvírského stolu udiveně pozorovala, jak si vrazil ruce do kapes a vypochodoval ze síně s tak nabroušeným výrazem, že mu šla právě přicházející Lenka Láskorádová rychle z cesty. Neviděl zoufalý pohled, který za ním hodila Angela, ani chápající Dariin.
Angela najednou vstala od stolu. Draco ji rázně chytil za ruku, ale ona jen něco odsekla, vyškubla se mu a zamířila k nebelvírské tmavovlásce. Draco ji ustaraně pozoroval.
„Dario?“
Daria se jen ohlédla po tichém hlase, znechuceně se ušklíbla, vstala a chystala se odejít. Angela ji jemně chytila za paži.
„Dario, chci s tebou jen mluvit,“ ozvala se mírně.
„Ale já s tebou nemám o čem mluvit,“ odsekla Daria a setřásla Angelininu ruku, jako by to bylo jen obtížné smetí. Rázně se vydala k východu.
„Dovol, ať ti to vysvětlím,“ naléhala Angela následující její záda. „Dario, prosím tě ...“
Daria se k ní ve Vstupní síni prudce otočila.
„Nech mě na pokoji!“ vyjela vztekle. „Tady není co vysvětlovat! Myslíš si, že jsem tak blbá nebo co? Tobě nestačí, jak jsi mi ublížila?“
„Dario, dej mi prosím alespoň pár minut!“ odvětila Angela už skoro zoufale. „Když už ne kvůli mě, tak kvůli sobě,“ dodala tiše, když se od ní Daria se znechucením odvrátila.
Ta zůstala zaraženě stát.
„Jak to myslíš?“ zeptala se povýšeně.
„Máš přece Draca ráda, ne? Už kvůli tomu bys měla chtít slyšet pravdu.“
Daria k ní několik nekonečných vteřin stála zády.
„Už jsem přišla o kluka, kterého miluju, nechci přijít ještě o nejlepší přítelkyni,“ zkusila to Angela naposledy.
Daria se k ní otočila tváří bez jakéhokoli citu.
„Dobře. Jen kvůli tomu, že se známe už tak dlouho. Dávám ti pět minut.“
„Nepůjdeme do Komnaty?“
„Proč zrovna tam?“
„Budeme tam mít na to největší klid. To, co ti řeknu, by neměl slyšet nikdo jiný.“
Daria po chvíli vážně přikývla.

„Ty víš moc dobře, co k Harrymu cítím,“ začala Angela tiše, když se usadily v Komnatě.
„A dokazuješ to tím, že spíš s Malfoyem?“ zarazila ji Daria uštěpačně.
Angela se ještě víc schoulila ve svém křesle.
„Nech mě mluvit, prosím tě. Pět minut není zrovna dlouhá doba,“ odvětila smutně.
„Teď už jen tři. Dvě minuty jsme šly sem,“ poznamenala Daria.
Angela na to raději nereagovala a pokračovala v načatém vysvětlování.
„Říkala jsem ti, jak je náš vztah složitý, protože by mě mohl Pán zla využít proti němu. Nijak zvlášť jsem si to nepřipouštěla až do minulé soboty, kdy jsme s Dracem museli vykonat druhou zkoušku. Určitě si pamatuješ, jak jsem ti to vysvětlovala.“
Daria z patra přikývla.
„V nestřeženém okamžiku, kdy jsem byla dost nabroušená, Voldemort náhodou vnikl do mé mysli,“ pokračovala Angela a nevšímala si Dariina zamračeného výrazu. „A skoro tam našel ..., no mě a Harryho jak ...“ Angela se zhluboka nadechla. „Milovali jsme se spolu noc předtím.“
Daria překvapeně vytřeštila oči.
„Asi chápeš, že jsem na to tak trochu myslela a on to skoro viděl. Dalo mi dost práce to zamaskovat. V tom hrozném okamžiku jsem si konečně uvědomila, jak moc Harryho ohrožuji tím, že jsme spolu a on o tom ani neví. Nemohlo to tak zůstat. Musela jsem se s ním rozejít. Horší bylo, že to nešlo jen tak. Nedokázala bych za ním jen tak přijít a říct, že je konec. Musela bych říct nějaký důvod a pravdu jsem mu vyzradit nemohla. Výmluva by mu pak stejně pořád vrtala v hlavě a třeba by zkoušel navázat se mnou znovu vztah. Ale to jsem nemohla potřebovat. Tak přišel Draco se svým návrhem.“
„Abys ho podvedla,“ vydechla Daria.
Angela přikývla.
„Všechno to bylo jen nahrané divadélko. V učebně formulí měl najít dopis, ve kterém jsme se jako domlouvali na schůzce a pak už stačilo jen počkat. Přišel. A Dracův plán zafungoval perfektně,“ zakončila Angela hořce.
Daria seděla zamlkle a jen Angelu soucitně pozorovala. Pochopila, že se musí cítit hrozně.
„Jen jsme nepočítali s tím, že se tam objevíš i ty. Nezazlívám ti, že ses naštvala. Já bych reagovala stejně,“ řekla Angela se smutným úsměvem.
Daria stále nic neříkala.
„No, moje tři minuty uběhly,“ řekla Angela přiškrceně při pohledu na hodinky. „Buď mi věříš nebo ne. Je to na tobě. Já ti ale klidně můžu odpřísáhnout, že jsem mluvila pravdu.“
„Angelo, mě to tak mrzí,“ odvětila Daria tiše. „Věřím ti. Je mi moc líto jak to mezi tebou a Harrym muselo skončit.“
„Je to tak pro oba lepší.“
„Opravdu si to myslíš?“ ozvala se Daria zamyšleně.
Angela se zahleděla ven a neodpověděla.

***

Angela se vracela lesem zpátky k hradu ze schůzky s matkou. Co ta se zase naotravovala blbýma poznámkama! Od úst jí viditelně stoupaly obláčky páry. Byla jasná a mrazivá noc. Od zářivě bílé pokrývky se odráželo světlo dorůstajícího měsíce.
Pak ji něco napadlo. Co kdyby zkusila zavolat toho jednorožce, jak jí radil. Ale jak? Zůstala stát a zahleděla se mezi stromy. Řvát nahlas „Jednorožče!“ jí přišlo jako pěkně debilní nápad, ale možná že ji zaregistruje, když ho zavolá v duchu. Zavřela oči a bez jakéhokoli vlastního přičinění jí na mysli vytanulo jeho jméno.
Prudce oči znovu otevřela. Dokonale ji to překvapilo. No, má další věc na kterou se ho může zeptat. Soustředila se, představila si v duchu jednorožce a do všech stran vyslala tiché volání.
Monarchazi!
A znovu.
Monarchazi!
Netrpělivě se rozhlížela kolem a zrovna v tu chvíli, kdy ji napadlo, že může být pěkně daleko a bude trvat, než se sem dostane, objevilo se mezi stromy něco bílého. O několik vteřin později už ladným klusem zastavil před Angelou vysoký jednorožec se zlatým rohem.
Čekal jsem, kdy přijdeš, následnice Elessandry, oslovil ji v duchu jako obvykle.
Tak zaprvé, jmenuju se Angela a byla bych ráda, kdybyste mě tak říkal.
Dobrá, souhlasím, Angelo Rosierová.
Chtěla bych, abyste mi prozradil všechno, co víte o mé rodině.
To je samozřejmé, ale znovu mě udivuje, že to nevíš. Copak tvoje matka ti to ...
Moje máti není zrovna nejsdílnější, zarazila ho Angela.
Jednorožec už to nekomentoval.
Pojď za mnou, Angelo. Nedaleko je útulná jeskyně, je tam teplo, vyzval ji po chvíli. Vím, že vy lidé jste na zimu choulostiví.
Angela se po křupajícím sněhu vydala za ním.

Když se usadila v zákoutí jeskyně a rozdělala si pro sebe malý oheň (jednorožcům zima nevadila), Monarchaz se pustil do vyprávění:
„V časech dávno minulých nás bylo mnohem víc než nyní. Stále nás žilo dost na to, aby si vampires (Angele došlo že to nejspíš budou upíři) netroufali na nás útočit. Měli jsme však také obrovskou kouzelnou moc, která bez našeho přičinění mohla ovlivňovat určité osoby žijící v naší blízkosti. Přesněji řečeno čaroděje se zvláštní osobností a silným charakterem. Nepřikládali jsme tomu nijak zvlášť velký význam, dokud se jedna mladá čarodějka nepostarala o zraněné hříbě z našeho rodu. Pobývala velice dlouho v jeho přítomnosti, než ho vypustila zpátky do lesa a netušila, jak moc ji to ovlivnilo. Už předtím měla jisté jasnovidecké předpoklady, ale nebyly u ní příliš rozvinuté. Moc hříběte však způsobila, že začala ve snech předvídat budoucnost. Později došlo i na to, že jí tyto sny ubíraly energii. Nešlo to už zvrátit. Vedlejším účinkem pak bylo slabé duševní propojení s oním hříbětem. On věděl o ní a ona o něm. Dokázali se i domluvit na dálku. Tyto schopnosti měla až do své smrti v celkem mladém věku. Doufali jsme, že tím všechno skončilo, ale pak se stejné schopnosti projevily u její vnučky. A ta do styku s jednorožci nikdy nepřišla. Takže prokletí jasnovideckých snů se dědilo. V pokračování vaší rodinné linie se vždycky objevila nějaká čarodějka, která dostala stejné schopnosti, i když se začaly projevovat v různém věku. Naposledy, to jsem byl ještě hříbě, to byla tvá prapraprababička Kassandra Elessandra DeLancré. Už je to velmi dlouho, co zemřela a my začali věřit, že je tomu prokletí konec, ale pak ses narodila ty. A já jako vůdce klanu jsem vycítil, když ti ty sny začaly. Neměli jsme však takové problémy s upíry jako teď. Když jsem se s tebou chtěl přes sny spojit, působilo mi to značné problémy ... Musel jsem nejprve proniknout přes nějakou ochrannou bariéru ...“ jednorožec se na ni tázavě obrátil.
Ano, odvětila Angela. Ve starých spisech našli zaměstnanci nemocnice u sv. Munga recept na léky proti snům. Zkusila jsem je užívat a fungovaly. Do nedávné doby, tedy.
Tak proto, pochopil jednorožec.
Myslíte, že teď budou zase fungovat, když se mi nebudete do snů nutit? ozvala se Angela pokud možno nenuceně.
Monarchaz na ni zvláštně pohlédl.
Je to tvoje přirozenost. Neměla bys ji potlačovat.
Ty sny mě neuvěřitelně vyčerpávají, za chvíli bych se složila, odsekla Angela. Momentálně vám přece žádné nebezpečí nehrozí, ne?
Ne, ale pokud budeme potřebovat znovu pomoc, zavolám tě. Teď už vím jak.
Dobrá, kývla Angela hlavou. Ještě něco ... když znáte mou rodovou linii, víte kdo byl můj otec?
V paměti mám jen ženské pokračovatelky rodu, takže bohužel ne. Copak ty ani nevíš, kdo to je?
Ne, a neptejte se mě, jak to. Ještě něco, tehdy při bouři, mi vůdce upíří skupiny řekl „dcero Elessandry“. Co to má za význam?
On tě poznal?
Ano.
V tom případě by ses měla držet od lesa dál.
To je mi celkem jasné, ale co to tedy znamená?
Upíři jsou nesmrtelní, tudíž příliš nerozlišují mezi dcerou a praprapravnučkou. Jsi prostě její potomek, tudíž máš na sobě i její vinu.
Vinu?
Elessandra upíry pronásledovala a ničila je, protože věděla, že jsou to naši nepřátelé.
A oni si to zřejmě živě pamatují ...
Nejspíš bohužel ano.
Angela se zamyšleně odmlčela.
Jestli nemáš další otázky, doprovodím tě z lesa ven, Angelo.
Děkuju, to budu ráda.

Když Angela pomalu scházela ze schodů do sklepení, zaslechla, jak se brána do hradu znovu otevřela a zavřela. Zvědavě se nenápadně ohlédla do Vstupní síně a poznala svou profesorku obrany proti černé magii. Zamyšleně přimhouřila oči a sledovala ji, jak ladně mizí na schodech do patra. Poté se vydala do zmijozelské společenky. Mohla jen doufat, že Shiernová, i když upírka, nemá s napadáním jednorožců nic společného. A kdyby ano ... nemohla by to nechat jen tak.